1. ročník aneb Nová přátelství

19. října 2010 v 11:11 | nel-ly |  Beze jména
1111
"Ahoj, můžu si přisednout?" zeptala se tiše dívka a podívala se po třech smějících se
 chlapcích.
"Jo, jasně," usmál se na ni jeden z nich. Mohl být stejně starý jako ona, možná starší.
"Tak nestůj ve dveřích jako socha a posaď se," vykřikl druhý chlapec. Byl neuvěřitelně podobný tomu druhému, vlastně byli spíš úplně stejní, asi dvojčata.
Věnovala mu zářivý úsměv a posadila se na sedačku vedle třetího kluka, který se stále ještě hlasitě smál a ani si nejspíš nevšiml, že v kupé přibyla další osoba.
"Já jsem Fred Weasley a tohle je můj bratr George, ale řekl bych -"
"že toho sis všimla," dokončil za Freda jeho bratr a oba se úplně stejně usmáli.
"Jo a ten smějící se kašpar vedle je Lee Jordan," všiml si Fred jejího pohled a šťouchl do svého kamaráda. Lee se konečně přestal smát, nebo se o to spíš zatím celkem zdařile pokoušel a kývl jí na pozdrav.
"Hmm… Vy asi nejdete do prváku, co?" zeptala se Josephine, potom co si konečně vzpomněla na své slušené vychování a představila se.
"Jasně, že jo. Ty taky?"
Jen kývla hlavou, byla ještě stále dost nervózní. Věděla, že za pár hodin, až dorazí do Bradavic, pro ni začne úplně nový život, všechno se změní. I přes obavy z budoucnosti se však dokázala na dvojčata znovu usmát, najednou měla mnohem lepší náladu než ráno, když si ještě naposledy kontrolovala svůj kufr. Zdálo se, že si snad našla kamarády.

o-oo-oOo-oo-o


"Nemyslím, že je to dobrý nápad," zašeptala potichu dívka a ještě víc se skrčila.
"Jasně, že je. Věř nám, stačí jen…" odsekl jeden ze dvou zrzavých chlapců vedle ní.
"abys zaměstnala Filche. To je pro tebe…" navázal druhý kluk, přesná kopie prvního.
"přece hračka," dokončil první chlapec a oba se na Josephine úplně stejně usmáli.
"Nechte toho, víte přece, že mi to leze krkem," zavrčela na ně. Štvalo ji, když se takhle doplňovali a ona stěží stíhala linii rozhovoru.
"Tak promiň, neuvědomili jsme si to. No tak, Joe, bez tebe to nepůjde," šťouchl do ní jeden z bratrů. Tipovala by, že to byl Fred, ale v tomhle si nikdy nebyla jistá.
"Fajn, ale stejně si myslím, že je to blbej nápad. Jestli vás zase chytí, budete mít další trest a Nebelvír přijde o další body," zašeptala ublíženě Joe, ale stačil jediný pohled dvou párů modrých očí, aby si hlasitě povzdechla. "Nechápu, že se od vás nechám pokaždé ukecat," kapitulovala nakonec.
"Jak zase? To znělo, jakoby nás snad pokaždé chytili," osopilo se na ni jedno z dvojčat.
"No skoro jo," prskla na něj Joe a založila si ruce.
"Bylo to jen třikrát," bránil druhý chlapec svého bratra.
"Jistě, třikrát během čtyř dní," odpověděla mu skepticky a než ji stačil jeden z nich přerušit, dodala: "Fajn, tak už buďte zticha, ještě sice není večerka, ale stejně tady dole nemáme, co dělat. Řekněte mi, co mám udělat, ať už to mám za sebou."
"Jsi zlato, Joe," usmál se na ni jeden a druhý ji objal.
"Jo, anděl."

o-oo-oOo-oo-o

"Já vám říkala, že vás chytí," zopakovala už po několikáté Joe a znovu se na dvojčata přísně zamračila,
"kdybych včas nenašla Protivu, tak jste v háji, ani se nechci domýšlet, co by s vámi Filch udělal."
"Uklidni se, Joe, nic se přece nestalo. Ty si špičkově zareagovala a my stihli utéct a ještě k tomu ne s prázdnou," usmálo se na ni jedno z dvojčat ďábelsky.
"Jo, ale bylo to o fous. Máte jediné štěstí, že se Filch tak rozzuřil, že na vás zapomněl. A co jste mu vlastně sebrali?"
"Jo, tak to nemáme tušení, ale určitě to bylo dost důležité. Měl to hned v první zásuvce stolu a na rozdíl od ostatních, byla zamčená…"
"… takže to prostě musí být něco cenného, nejspíš to pře lety zabavil nějakýmu chudákovi a ten to už nedostal zpátky."
"Tak už mě nenapínejte. Co je to?" vyhrkla, teď už doopravdy zaujatě, Joe.
Jeden z chlapců zašátral rukou v kapse hábitu a vytáhl staře, nebo spíš starobyle, vypadající pergamen.
"No, to ještě nevíme," uznal potichu.
"Aha…"
"… ale my to zjistíme," přerušilo ji druhé dvojče, než stačila cokoliv namítnout.
"Dělejte, jak myslíte," ustoupila Josephine a znovu se začetla do učebnice Obrany proti černé magii pro začátečníky.

o-oo-oOo-oo-o

"Ne," zopakovala Joe toho dne už asi po sté a znovu se nadarmo pokusila vrátit k učení.
"No tak, Joe, víš přece, že v lektvarech pěkně plaveme."
"Vaše chyba, kdybyste alespoň polovinu toho času, co věnujete vymýšlení těch vašich blbostí využili k učení, byli byste premianti."
"To je fakt smůla, ale na to je teď trochu pozdě, nemyslíš? A proč se vlastně máme tohle všechno učit, když ty to umíš perfektně? Vždyť furt ležíš v knihách."
"Neležím furt v knihách! Jen mě baví čtení a moc dobře víš, že vám vždycky ráda pomůžu," otočila se na chlapce a viděla, jak se nadechují k odpovědi a tak je, co nejrychleji přerušila, "ale ne těsně před začátkem zkoušek."
"Právě, že teď je na to nejlepší doba."
"Cože?"
"George má pravdu, jak jinak si všechno to učivo procvičíš? Jindy nebudeš mít příležitost."
"Fajn, fajn… Ale tohle už je doopravdy naposled. Nechci se kvůli vám zase dostat do maléru. Ten minulý týden se Snapeem mi doopravdy stačil, už nikdy se nechci dotknout těch jeho lahví s kdoví čím."
"Díky, tohle je vážně tutovka. Neboj," usmál se na ni Fred a poplácal ji kamarádsky po zdech. Nemohla tomu uvěřit, ale za týden měly začít ročníkové zkoušky a za měsíc pak skončí její první školní rok v Bradavicích. Neuvěřitelné, že to tak uběhlo. Byl to zatím nejlepší rok v jejím životě a to jen díky zrzavým dvojčatům. Fred a George Weasleyovi se stali jejími nejlepšími přáteli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.